Nový rok za dveřmi

Křesťanské orgie lásky jsou tedy za námi, i na téma křesťanství a religiozity jsme hluboce poklábosili, pomalu nastává čas rekapitulovat uplynulý rok. Byl to rok vskutku výjimečný a my, obyvatelé České republiky, nemáme se určitě za co stydět. 

Prvně volili jsme přímou volbou hlavu státu a povedlo se, zvolili jsme...

V loňském roce byl tu vyhlášen managerem roku 2012 pan Duka a v roce letošním i v několika mnoha následujících, jejichž konce se pravděpodobně my zde diskutujícící nedožijeme, jeho zaměstnavatel sklízí a sklízet bude šťavnaté ovoce jeho mravenčí práce.

Výborným nápadem letošního roku bylo sloučení Národního divadla s Národní galerií za účelem úspory státních financí. O budoucím šéfovi nové instituce (Národní divadelní galerie) se uvažuje, v zákulisí se hovoří o dvou jménech: stávající ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák a ředitel Českých drah Dalibor Zelený. Oba by na provedení fúze byli skvělí. Třetím adeptem byl stávající ministr kultury Balvín, ale ten už má prý flek jako šéfredaktor Rytmu života. Vůbec všech několik ministrů kultury bylo opravdu kvalitních, jak si to naše krásná země s úžasnými tradicemi zasluhuje. Obden odvolávali a jmenovali ředitele největších kulturních stánků a zahajovali a rušili jejich reorganizaci.

V tomto roce také zbavili jsme se konečně politické přetvářky. Ve volbách dali jsme jasně najevo, že stát je firma a prostředníků mezi státem a byznysmany netřeba. Nejlevněji vyjde, když stát budou řídit rovnou byznysmani. Nejdůležitější je "centrální nákup" (© A.B.), ostatní přijde samo.  Očekává se převzetí postu ministra průmyslu, obchodu, sociálních věcí a životního prostředí Zdeňkem Bakalou, dalších několik zkumulovaných křesel má získat Petr Kellner. Zbylá dvě ministerská křesla Babiš, Bakala a Kellner nabídli Bohuslavu Sobotkovi (premiér bez potrfeje) a Pavlu Bělobrádkovi (ministr pro záležitosti venkovských farností). Oba okamžitě přijali s vysvětlením, že nemohou dopustit, aby se politika vymkla kontrole.

Velikým vítězstvím tohoto roku je skorodokončení tunelu Blanka. Momentálně se jedná o jeho využití. O třech nejlepších návrzích bude uspořádáno celonárodní referendum. Mně se jako nejlepší jeví využít stavbu jako curlingovou halu. Taková je v České republice funkční jen jedna a vzhledem k tomu, že se českým reprezentantům málem podařilo postoupit na minulé ZOH, byl by to príma počin. Dalším ne tak špatným nápadem je využít tunel Blanka jako veřejný prostor, který v Praze dosud prakticky neexistuje. Bylo by tam např. možno konat demonstrace i za psího počasí. Třetí návrh je propojení tunelu Blanka s prezidentovou láskou, kanálem Dunaj-Odra-Labe. Znamenalo by to prohloubení a rozšíření českých řek, což by stálo několik mnoho miliard, ale lidé by měli práci a šéfové firem napojených na rozdělovnu státních zakázek by byli méně nervózní. Tomuto odvětví moc nerozumím, ale zdá se mi, že je to také výborné. Další návrhy už byly fádní, např. udělat z tunelu Blanka pěší podchod, čímž bychom se sice zapsali do Guinnessovy knihy rekordů, nepříjemné ale je, že tunel zatím vede odnikud nikam. Asi jako cesta nás, Čechů, Moravanů a Slezanů.

P.S.: V Literárkách četla jsem kromě článku, který mi byl inspirací k úvodníku, odpovědi v anketě Co mne potěšilo v české kultuře roku 2013? Jednoho tam potěšilo, že opět začaly tradice bytových seminářů... 
Normální normalizace.